Způsob uvažování některých jedinců je úsměvný, že luftfogle ... když není žádný argumet, je třeba vyjít s něčím "silným". Okopíruješ konstrukci někoho jiného a pokládáš to za etalon. Miloš Nesnídal tu konstrukci udělal tak, jak ji udělal, aby si zjednodušil výrobu, ne aby udělal lehčí a pevnější křídlo. Pokořit fyziku rozhodně nemůžeš tím, že použiješ tvůj argument, že když to tak udělal Nesnídal, že je to tak správně.
S Veloxem 2,6 m od Nesnídalů jsem létal 5 nebo 6 let, už ani nevím, jak dlouho přesně. Byl jsem mezi prvními, kteří ho měli, byť s drobnými úpravami. A taky si myslím, že mám jistou zásluhu na tom, že se jich minimálně v mém okolí pár prodalo, na poměry naší republiky nadstandardně, přesto to kluky nedokázalo uživit. Takže lze očekávat, že model a jeho konstrukci velmi dobře znám.
Velox od Nesnídalů je model specifický tím, že byl v dané kategorii o minimálně 20 % lehčí, než konkurence, ve své době to bylo ještě více. Hmotnosti a jednoduchosti bylo podřízeno téměř vše. Ve své době se také ani nelétala razantní akrobacie, Lukáš s tím létal pomalu a bez razantních obratů. Ono s tím modelem ani rychle létat nejde, tlustý profil E169 (možná lehce modifikovaný) prostě rychle létat nedovolí, díky nízké hmotnosti a velké ploše křídel i trupu má model dost problémy ve větru. Model nikdy nelétal rychle a navíc byl o dost lehčí a nejlehčí je do současnosti. S modelem se díky těmto vlastnostem ani nedá zaletět opravdu realisticky vypadající kopaný výkrut. Všichni určitě znáte vzorec výpočtu kinetické energie, máme tam kvadrát, takže energie je výrazně nižší ve srovnání s rychleji létajícími těžšími modely.
Laco, to samé platí pro tu tvou 55ku, je extrémně lehká a rychle nikdy nelétala. Čímž bych chtěl říci, že vaše argumentace, že to drží, je něčím podmíněna, takže opět, když někdo řekne A je třeba říct i B, jedno bez druhého nefunguje.
Trubka chycená jen do žeber i přes nějakou výztuhu z boku je nonsence, trubka alespoň se dotýkající stojiny je lepší, ale je stejně lepena jen natupo a z jedné strany, d-box křídla je uzavřen odfrézovanou topolovkou. Trubka mezi lištami ve stojině je zalepena protilehle dole a nahoře, d-box křídla je zavřený laminátovou trubkou - tedy dalším "d-boxem", v kterém je navíc další dbox - nosná trubka. Nejlehčí a výrazně nejpevnější řešení je trubka ve stojině. Srovnávat pevnost laminátu a odfrézované topolovky snad nikoho nenapadne. Topolovka má nepříjemnou vlastnost, je křehká, může u ní docházet ke strukturálním defektům, které nejsou vůbec vidět nebo nejsou patrné. Při násobných tvrdých přistáních a vyšších G ani nemusíte tušit, že už je to někde rozložené. Po jedné raně na křídlo s Veloxem došlo k tomu, že křídlo navenek vypadalo v podstatě nepoškozené, jen rozbitý konec, ale uložení trubky bylo naprasklé a místy vylomené ... bezpečně a rovně neopravitelné. Naopak jsem viděl spoustu jiných ran na křídlo, vše vysypané do potahu, jak bordel v igelitce, ale víc jak polovina křídla se správně provedenou stojinou přežila jako palcát.
Konstrukce žádného z renomovaných výrobců obřích akrobatů s v podstatě rovnými křídly, kteří prodávají stovky dřevěných modelů, a měl jsem možnost vidět konstrukci křídla, nemá trubku uloženou jinde, než ve stojině. Ať se jedná o Aeroworks, PAU, Extreme Flight ba dokonce ani Pilot nebo jiné klony. Vždy je stojina i trubka v největší tloušťce profilu křídla, kde působí největší síly. A takhle to dělali i všichni staří matadoři, když si všechno museli řezat ručně nožem nebo lupenkovou pilkou. A u skutečných letadel by to nikoho ani nenapadlo udělat jinak.
V současné době, kdy se letá extrémní razance na rychlostech přes 150 km/h, kdy dojde v mžiku k vytracení rychlosti a tedy energie, končí všechna sranda. Nikdo z výrobců nebude volit kompromisní řešení. Momentálním výkřikem designu je další ochrana výrobců v tom smyslu, že když žlutý dá někde málo lepidla, aby se to nerozpadlo, dělají do konstrukcí křídel, kde na sebe díly navazují a kde je to jen možné, plošné zámky, prvně jsem to viděl u Extreme Flight. Novinkou je u téhož výrobce také používání zdvojených stojin, zdvojených žeber u kořene s uhlíkovými trubkami, které jsou vzájemně provázané mezi sebou a s trubkou.
...tak to jo.
***winter***
Když už o někom mluvím, nebylo by od věci alespoň vědět, jak se jmenuje, když už ho neznáš osobně?! 
0:36 je konec blenderu, který nebyl vůbec agresivní a navíc tady není nijak výrazně zatížena ta stojina, naopak je velmi zatížený trup v místě spojovací trubky. Tohle musí vydržet každý gumolet ...
